Téma o císařském řezu jsem si vybrala hlavně proto, že jsem dva CS podstoupila. Jeden nedobrovolně (neinformovaně a pod nátlakem), druhý vědomě a s respektem k mým a mužovo přáním.
Rozdíl mezi nimi byl obrovský, i když dopad byl velmi podobný. Mé velké přání bylo porodit podruhé přirozeně v teple domova za asistence mého muže a porodní asistentky. Po zjištění trojčetného těhotenství jsem si myslela, že veškerá několikaletá příprava na domácí porod je ta tam.
Ale ne, nebyla!
Byla mi přínosná ještě mnohem více, než jsem si dokázala představit. 
Napumpovaná informacemi, velmi dobrou průpravou asertivního chování, jsem si uměla říct co chci a nepochybovala jsem. Věděla jsem. 
Začalo to prvním podpisem negativního reversu vnitřního vyšetření a pak už šlo vše samo. Za celé těhotenství jsem souhlasila pro svůj klid jen s pár ultrazvuky, odběrem moči, krve a jinak nic. Doma jsem si kontrolovala glykémii, tlak a bílkovinu v moči. Datum císařského řezu jsme neplánovali, vše jsme nechali přirozeně plynout. I když tlak byl ze strany zdravotníku obrovský, my jsem zůstávali klidní…
Kluci měli každý svůj vlastní room:-) sumasumárum třikrát vak, třikrát placenta, třikrát bejby a všichni napříč, takže ani pokus o normální porod nešel.
Porod se rozběhl doma, odtekla mi plodová voda… a že jí bylo. Světe 
div se, já konečně zažila, co jsou to porodní vlny. Bylo to nádherné. Děkuji za to! Následoval odjezd do porodnice a po další hodině jsem byla na sále, kde proběhl CS. Vše bylo v pořádku a podle našeho přání.
Dopad CS byl ale podobný jako u prvního… nedůvěra ve vlastní tělo, zklamání z neproběhnutí přirozeného porodu, pocit špatné matky, atp.
Uvědomila jsem si ale, že pravděpodobně každá žena podvědomě touží po přirozeném porodu, po transformaci z ženy matkou, ale ne každé je to dáno do vínku a každá z nás s tímto musí pracovat po svém. Já si vybrala cestu průvodkyně těhotenstvím – je to má cesta – cesta sebepoznání a důvěry.
Zvažovala jsem sobecky ještě jedno těhotenství, ale teď vím, že už si nemusím nic dokazovat, vše jsem udělala jak nejlépe jsem uměla a dovoluji si to přijímat. Tímto mým příběhem chci vyslat myšlenku, že i císařský řez může být pro ženu za určitých náležitostí v pořádku!
A to… když plně – informovaně rozhoduje o svém těle a okolí ji respektuje a podporuje!
V knize “Jemný porod, jemné mateřství” z kapitoly “Celá pravda o císařském řezu” mě zaujalo několik poznatků, které ráda vyzdvihnu.
- Žena si často neuvědomuje případné problémy CS a má za to, že je bezpečnější než normální porod.
- Překvapení je pro mě první dokumentovaný CS a to roku 1581.
- CS je obrovská zátěž pro zdravotnický systém, náklady na něho jsou dvakrát vyšší něž na přirozený porod.
- WHO uvádí: ,, Neexistuje žádné odůvodnění pro vyšší míru CS než deset až patnáct procent,,. Při frekvenci nad patnáct procent, začíná pro matku a dítě převažovat nebezpečí nad výhodami.
- Nebezpečí úmrtí matky je až čtyřikrát vyšší než při vaginálním porodu. U dvaceti až čtyřiceti procent žen dochází ke komplikacím. Ženy trpí nižší sebedůvěrou, nižší pravděpodobnost kojení a i o několik let cítí vyšší únavu.
- VBAC je nebezpečné vyvolávat a urychlovat, hrozí ruptura dělohy. Mezi časté problémy je placenta accreta.
- Pádné důvody pro CS určitě jsou ( dítě nebo matka v ohrožení života, vcestná placenta abrubce placenty, HIV,…), jsem ráda, že je možnost v kritických situacích tímto způsobem matku a dítě zachránit.
Závěrem … ve Velké Británii národní směrnice doporučují zvýšení dostupnosti domácích porodů jako prostředku ke snížení frekvence CS.